Čvn 14
3
O tom, jak se na Maltě jezdí, jsem už jednou psal. Za ty 4 roky se přece jen trochu na silnicích změnilo. Už na podzim mě překvapilo, že mě taxikář požádal o zapnutí pásu. „Zapnout pás? Tady na Maltě? Co je to za blbost?“ Prý je to povinnost. Hlavně ten taxík měl signalizaci nezapnutého pasu a ta mu začala řvát, takže jsem se poslušně přivázal. Dali jsme na to téma řeč. Tvrdil mi, že vláda dělá co může, aby lidi naučila bezpečnosti v silničním provozu. Že je tu snaha naučit silniční kamikadze jezdit trochu jako lidi je vidět i na silnicích. Zahlídnul jsem billboard, který připomínal, že jezdit nalitej není dobrej nápad, případně straší/učí marťany jezdit pomocí dopravních značek.
Ale zpátky k těm našim pekelnejm kárám. Bydlíme skoro na jižním pobřeží, takže do práce (Melita je zhruba uprostřed ostrova) to máme asi 10km. Taxálem to je za krásných 20EUR jedna cesta. Autobusem to je sice o dost levnější, ale zase je to přes hodinu cesty s přestupem. Auto z půjčovny je tedy nejrozumnější řešení. Vyjde na 15E za den a v práci jsme za 15 min v ranní špičce. Navíc se s ním můžeme courat, kde se nám zlíbí. Meliťáci nám půjčují auto přímo od kouzelníka Merlina. Pokaždý máme jiný auto, a že to jsou opravdu kouzelníci, to dokazují s každým kouskem. Na webu toho až tak moc neukazují, ale na facebooku se chlubí svým bezvadným, nablýskaným, vozovým parkem. Skutečnost je ale trochu jiná a trend je sestupný 🙁 Auto je vždy perfektně naleštěný, to se musí nechat – dokonce se blýskají i škrábance. Horší to je když si člověk sedne dovnitř o pocitech po nastartování ani nemluvě.
Paradoxně nejlepší auto jsme dostali hned na poprvé. Zlatej Peugeot 207, s traktorem pod kapotou. Vydrželo nám ale jen týden. Při první Vojtově jízdě po levačce se rozhvízdala spojka (což jen prohloubilo jeho nechuť k ježdění po špatný straně). Pak už to auto řvalo takovým způsobem, že se za námi otáčeli chodci a ostatní dám uctivě dávali přednost.
Kouzelníci pažoutka promptně vyměnili za Kiu Rio sedan. Motorem vykousala docela hodně. Na rovině stačilo řadit 1-3-4 (pětku tam na zdejších silnicích stejně nikdo nedá, neboť tak rychle se nikdy nerozjede 🙂 ). Měla ale zákeřně přehozený páčky pod volantem, takže jsem na každý křižovatce nejdřív setřel okna a teprve potom dal blinkr. Ještě týden jsme ji pak viděli zaparkovanou v Qrendi u kostela.
Po týdnu v Čechách jsme dostali zase Peugeota. Tentokrát stříbrnýho brášku toho prvního. Jako tradičně mel nalítáno něco málo přes 100tisíc, takže mu bouchaly čepy atd. Ale jinak jezdil docela v pohodě.
Tak toto je snad nejpopulárnější auto na ostrově. Stříbrný Yaris. Na parkovišti obejdeš 5 dalších, než najdeš toho svého. To auto nebylo nabořený snad jen zepředu … ideální poznávací znamení. Pro zmatení nepřítele bylo toto auto vybaveno tachometrem v mílích, aspoň jsem se před každým radarem procvičil v násobcích 1,6. Taky jsem si zpočátku liboval, jakého to máme nováčka, když měl na budíku jen 65tisíc (bohužel mil). Jarinovi jsem potrénoval spojku pro změnu já – už od začátku byla hodně vysoko a když jsem vycouvával ve Vallettě kopec, tak jsem s ní trochu začoudil. Ještě dva dny to pak v autě smrdělo.
Posledním naším kouskem je Fiesta. Když do ní sednu, tak se v duchu klaním ty Meliťácký potvoře, co jsme měli před lety. Netuším, zda za to můžou zdejší kouzelníci nebo už soudruzi ve výrobě (kdo zná fordí 1.4 diesel mi možná odpoví), ale to auto vůbec nejede. Pokud to netočí aspoň 2000, tak to při rozjezdu chcípne. I na parkoviště do supermarketu se musí jet na jedničku, aby to necouvalo. Auto má totálně orvanej volant, ostřikovač chodí jen ten u spolujezdce (stříká na střechu) a šíleně smrdí nějakou vazelínou nebo čím.
PS: pokud auta na fotkách vypadají zapraseně, tak to jen tak nevypadají, ale opravdu jsou zaprasený. Přesněji zaprášený, ale když na ně padne rosa, tak se ten prach hezky slepí do kapiček a auto je kropenatý jak slepice. Přes takový okno je pak kulový vidět a při normálním stavu stěračů (spíš rozpatlávačů) je nejlepší sklo oprášit – pustit stěrač na půl minutky na sucho.