Keep left aneb autem po Maltě

Protože to z apartmánu do práce nemáme zrovna blízko, tak máme k dispozici služební auto. Je to už trochu jetá Fiesta – má nakrouceno 65tisíc a je v šíleným stavu. Když jsem prodával pažouta, kterej měl na budíku 205 (a to byl evidentně odmotanej), tak vypadal o 100% líp. To vše je umocněno tím, že se tu strašně práší, takže na každým autě leží asi milimetr bordelu. Místňáci si svoje miláčky pečlivě koupou každej tejden, ale kdo by to dělal se služebákem. Týden jsme s ní jezdili na jednom pěkně podhuštěným kole, takže průjezd každou zatáčkou doprovázel šílenej řev. Navíc to strašně kopalo do volantu – teď máme nafoukáno, ale kope to pořád (ale míň). Ale to jen tak naokraj…

Naše auto se líbí kočičce, která se tam mrcha každou chvíli válí.

Na Maltě se jako v každý správný Britský kolonii jezdí vlevo – čili k volantu se chodí pravejma dveřma (takže hned na letišti jsem si málem sednul do taxiku za volant). I naše Fiesta má volant na špatný straně. Co má naštěstí správně je pořadí pedálů a páčky pod volantem. Taky řazení je stejný jako u nás, ale šaltrpáka je blbě. Ze začátku se mi hodně stávalo, že jsem chtěl zařadit a zvedal jsem pravou ruku. Párkrát jsem tam, místo podřazení na dvojku, začal rvát zpátečku (k sobě a dozadu). Taky je strašně nepraktický kvaltovat a zvedat ruku na blinkr. To je asi důvod, proč se tu většinou nebliká.

Překvapilo mě, jak je ta jízda vlevo jednoduchá. Možná je to tím, že jsem začal jezdit na velký silnici, kde jsou pruhy a někdy i středový ostrůvek. Stačí správně najet a pak už to připadá přirozený. Trochu horší je to v úzkých uličkách, kdy se musím hlídat, abych se přimáčknul na levou stranu, když jede něco proti. Místňáci sice jezděj šíleně rychle, ale klidně zabrzděj a s klidem se uhnou nebo počkaj až zalezeš kam máš (je to takovej italskej způsob jízdy s anglickým klidem). S čím mám největší problém je odhad velikosti auta. Mám natrénovanýho Mazlíka, kde se nemusím koukat a prostě vím, kde mi auto končí. No jenže teď mám na levý straně o metr víc. Naštěstí jsem ještě nic nesemlel, ale už tam párkrát zbylo místa tak na toaleťák (aspoň podle Davida, kterej seděl vedle mne). Poprvé se mi to podařilo hned druhý den, když jsme jeli pro Martina do hotelu – to jsem to měl kousek od něčeho černýho, velkýho, drahýho. Naposledy včera ráno, když jsem objížděl traktor a málem jsem o něj urval zrcátko.

Silnice na Maltě nepatřej mezi elitu. Kupodivu tu nemaj dálnici J, ale hlavní silnice napříč ostrovem je v dobrým stavu. Když se sjede mimo, tak už je to horší. Je to samá záplata na záplatě a díra vedle díry. Chvílema je to super slalom vyhnout se aspoň těm největším a neurvat kolo. Sice tu nemaj problém s vymrzáním ale to horko taky asi dělá svý. Pokud se sjede i z týhle ne zrovna kvalitní silnice, tak se přechází na lepší či horší polňačku, kde jde pod nánosem prachu tušit, že dole je buď beton nebo asfalt. Teď sem má přijet papež, takže se tu hodně silnic opravilo, především na trasách, kde bude projíždět. Každej den je na silnici do Mdiny (po který jezdíme do práce) parta dělňasů a okopávaj keříčky na dělícím pruhu a na kruháčích malují obrubníky na bílo. Komedie jako u nás 🙂 No aspoň se tu bude trochu líp jezdit.

Comments are closed.