Bře 14
17
Po delší době zase jeden ze střípků Marťanského života. Všechno šlapalo jak má, drobnosti se opravovaly z domova, takže nebyl důvod sem jezdit. Těch par výletů na pár dní v týdnu, s bydlením na hotelu, ani nemělo smysl nějak dokumentovat.
Tentokrát to bude zase „veselejší“ záležitost. V Melitě mění primární systém, což není žádná prča. V podstatě jako do fabie narvat motor z passatu a myslet si ze z toho bude formule … a to vše samozřejmě za jízdy. Tahle sranda už vyžaduje trochu víc práce a tak jsme zpět na místě činu. V trochu pozměněné sestavě: místo Davida tu je se mnou Vojta, ale mistr zednický se nemění 🙂
A býti zde na delší dobu znamená bydlet v něčem levnějším než v hotelu a také svým způsobem pohodlnějším. Tedy v apartmánu, pro mne s pořadovým číslem 3. Tentokrát se nejedná o superluxus uprostřed města, ale byt v menší vesnici kousek od letiště – v Il-Qrendi. Je to jediný funkční byt v 4 podlažní budově (ještě tam je penthouse, který není vidět), naštěstí se samostatným vstupem z ulice (naštěstí píšu proto, že chodba a další patra jsou jen kámen, beton a bordel). Střecha snad funguje jako střecha (ještě nepršelo) a postele i Internet tam jsou, takže základní podmínky pro přežití ajťáka jsou splněny.
Dovnitř se chodí tím pravým vchodem a hned za dveřmi jsou schody do patra. Efektně nasvícený z boku.
Jako tradičně je byt tvořen halou a nekonečnou chodbou, ze které se odpojují ložnice. V tomto případě je opravdu vydařená – napočítal jsem 27 dlaždic – každá 60cm, k tomu stejně dlouhá hala s kuchyní … prostě než přejdu od postele ke sporáku, tak se málem zadýchám 🙂 Asi si přivezu koloběžku.
Ten objekt vedle chodby, co vypadá jako krb, je opravdu krb. Přesněji: Real wood fireplace! Paní majitelka ho pořádně vychvalovala, jak je prostě super si v něm zatopit. Maník, co tu s ní byl, okamžitě upaloval, aby nám ukázal, kde najdeme sirky a podpalovač. Nojo, to je super mít krb, jenže to „reálný dřevo“ jaksi není součástí výbavy. A to v tuto dobu není na Maltě zrovna žádný parno. I když svítí sluníčko (a to taky není každý den), tak ve stínu je nějakých 15°. V bytě tedy máme pěknou kosu. Klimošky sice hřát umí, ale udělají teplo jen v pokoji. Pokus o vytápění pomocí trouby (viz Davidův zlepšovák na nohy v teple) se moc s úspěchem nepotkává – to neznamená, že bychom jí netopili 🙂
Takže jsem na webu našel nějaký prodejce krbů kousek od Melity a vyrazil tam nakoupit pár polínek – dovezených z Polska. Za 5,5EUR jsem dostal menší balíček, než se pořídí někde v Hornbachu za 100Kč. A to jsem ještě dostal speciální slevu, že jsem si tam k nim dojel. Ten krb je ale tak veliká mrcha, že dřevo doslova žere. Ačkoliv to byl pěkně proschlý dub, tak jeden balíček vydržel jen na jedno zatopení. Oheň tedy dohořel, sice nás trochu ohřál, ale teplo neudělal. Kdo tu tedy chce s námi býti, musí polínko přinésti.
A na závěr ještě perličku z inzerátu na tento apartmán: u jednoho z obrázků je hláška „Hlavní ložnice je propojena s velkým dvorkem“. Pravda je taková, že je to plácek jen o trochu větší než panelákový balkon a smrdí tu kanál. Aspoň že ten dvorek hlídá skřítek s lucerničkou a tudíž se tu nemůže nic stát.
