Matejovo
O všem a o ničem

Jak jsem se už několikrát zmínil, tak Malta je především o jídle … přesněji přežírání. A že je to na mě znát 🙁 Vzal jsem si tedy s sebou kecky, tričko a chodím běhat. Teda snažím se, a minimálně 1x za týden se mi to podaří a vyrazím mezi pole, spalovat gigantické večeře. Párkrát jsem i zabloudil (třeba tady) a pak jsem 3/4 hodiny kličkoval mezi políčky zpátky do Qrendi.

S ohledem na běhání má Malta několik, docela zásadních, nedostatků:

• Tím prvním v pořadí je absolutní nedostatek lesů, ve kterých se mi běhá nejlíp. V Hradci mám les přímo „u huby“, takže mi docela vadí, že tady musím jen po silničkách mezi poli. Když seběhnu ze silnice, tak většinou skončím na nějakém poli nebo u brány. Většinou se mi nechce zpátky, tak pak probíhám cibulí, přelejzám zídky a přeskakuju bodláčí. Na silnici taky jezdí auta. I když to podle děrovanosti silnice vypadá, že tam může projet jedno auto za den, tak na nějaký zaručeně narazím. A nejlépe v místě kde není kam pořádně uhnout a ještě tam je louže.
• Najít nějakou rovinu je taky nadlidský výkon. S tím naštěstí nemám takový problém. Někdy je ovšem „kopeček“ takového rázu, že jít pěšky by možná bylo rychlejší než běžet. S ohledem na rozměry ostrova si tady nemohou dovolit serpentýnky – silnice jde prostě kolmo do kopce. Kam se na to pak hrabe hradecká panelovka, ale aspoň to mám rychleji za sebou.
• Vítr je kapitola sama o sobě. Za těch par roků co sem jezdím, si napamatuju na příjemný chladivý vánek. Buď se nehne ani list (hlavně v létě když je 40 ve stínu) nebo to fouká jako sviňa (což je právě teď). Pokud meteorologové na webu píšou, že vítr je 20km/h a v nárazech 45km/h, tak je naprosto zaručeno, že minimálně po dobu mého běhání bude permanentní náraz prokládaný poryvem (prostě fučí co může a chvílema ještě přidá). Snažím se vyrazit proti větru, abych se s ním aspoň nepral na konci. Tím se ale docela slušně vyšťavím hned na začátku.

Na druhou stranu tím, že neběžím jak o závod, tak si to víc užívám. Motám se po jižní straně ostrova, kde jsou jen vesničky a skály a … výhledy.

Super výhled na Dingli clifs

Filfla se narodila z mlhy a pěny

Lom s lomem spojuje brána. Co se dole vykutá, vrchem se odveze

A dál to nevede … další cesta až u baráku, takže přes pole 🙂

Někdy je fakt lepší jít než běžet

Šneci tak metr nad zemí

Všechny Maltské věže bydlí na křižovatce

PS: Vyfotil bych i běžce samotného, ale to byste se počůrali smíchy 🙂

Jahody, jahody, jahody a zase jahody!

No jak by ne, když jsme na festivalu jahod.

Jednou už to tady bylo, hned jak jsme sem poprvé přijeli a teprve se po Maltě rozkoukávali. Tentokráte už to byl cílený výlet, přes skoro celou marťanskou republiku do Mgarru. Počasí nezklamalo, ačkoli v noci sprchlo a žádný velký teplo zrovna není. Na Mgrarrským náměstí naštěstí nefoukalo a sluníčko se snažilo, takže bylo fajn.

Auto jsem zapíchnul kousek od našeho původního apartmánu a dál jsme šli pěšo – je to asi kilák. Za ty 4 roky se z lokální akce stala opravdová pouť (no chyběl už jen kolotoč), takže půl cesty jsme se brodili davem kolem stánků s bublifukama a nafukovacíma příšerama. Náměstí absolutně narvaný, nešlo pořádně udělat krok a nezašlápnout při tom nějaké dítě nebo aspoň psa. Na schodech kostela hrála kapela na tradiční nástroje tradiční Maltské písně.

Dlouho jsme neváhali a zapojili se do davu a nakoupili hromadu jahod a začali je hromadně požírat. Ve stáncích kolem náměstí se vyráběly různé jahodové speciality. Každý měl v ruce palačinku s jahodou, jahodové ravioli nebo aspoň jahodovou zmrzlinou. Ze všech těch dobrot se mi líbila jahodová wafle, ale zrovna na ni byl tak šílený nával, že jsem to vzdal.

Asi v poledne se objevil nějaký hlavoun s ochrankou, vzal obrovskou kudlu a zakrojil se do megadortu. Nastala tlačenice, každý Malťan se chtěl tím dortem nacpat.

Nějaká ta zásoba jahod by se ale našla … a doufám, že mi z nich Lufthansa neudělá v kufru marmeládu 🙂

Volný víkend na Maltě znamená jediné – pracuje se. Ale jen ráno a pak večer. Čas mezi prací je třeba vyplnit trochou relaxace a, v našem případě, se také trochu ohřát. V sobotu padla volba na Vallettu a v neděli na pěší turistiku na neolitické památky Hagar Qim Temples. Oba dny docela foukalo, takže zrovna super horko nebylo. Co jsem koukal, tak v sobotu dokonce bylo doma tepleji než tady.

Do Valletty jsme dorazili něco po 11 hodině, takže jsme koukli, jak opravili bránu do města u autobusáku (spíš co tady staví za šílenej barák) a valili na polední střelbu. Bouchlo to pěkně 🙂

(Chce to pustit přes celou obrazovku, aby tam ten vojáček byl vidět)

Pak klasicky po hlavní třídě i vedlejšími uličkami přes celý město. Kličkama kolem kostelů, ale nějak jsme to zvorali, protože všechny kostely byly zavřený, takže duchovní kultura se nekonala.

Jak jsme se tak loudali po silnici kolem Fort St. Elmo, přišlo nám jako dobrej nápad sejít dolu k vodě. Zvláště když tak pěkně šplouchala 🙂 A hele, ona se ta pevnost dá celá obejít. Cesta vede až za ochrannou zeď zálivu/přístavu Grand Harbor. Vítr hnal vlny přímo proti břehu, takže jsme si užili pořádných vlnek a šplouchanců … až jsem z toho měl slaný vousy.

Z Valletty jsme se zadáčo svezli nově postaveným výtahem (nahoru za to chtějí €1) a vyrazili k autu (kolem stylový benzinky)

Vojta se chtěl podívat na pořádný přístav, takže si to pěkně odřídil do Birzebbugy (Mám takovej pocit, že už se za volant dobrovolně nepožene. Navíc autu začala šíleně hvízdat spojka, takže nám ho museli v půjčovně vyměnit.)

V neděli po ranní směně jsme vyrazili tentokrát pěšky. K cíli výpravy Hagar Qim Temples (a samozřejmě i Mnajdra Temples, který jsou hned vedle) to máme od baráku asi kilák. Nejdřív jsme to ale vzali k ještě bližší zajímavosti a to propasti Il-Maqluba. Podle geologů se tu při bouřce (možná i zemětřesení) v roce 1343 propadla velká jeskyně. Podle pověstí za to může Bůh, Féničané, meteorit nebo čert, který vyhodil kus kamene do moře a tím vznikl ostrov Filfla. V každým případě díra je to pěkná.

Odtud tedy už k mnohem starší historii – Haghar Qim jsou starý kolem 5500 roků. Před náročnou prohlídkou jsme se posilnili pizzou a pivkem a šli se vzdělávat. Pokoukali, početli, něco se možní i dozvěděli. Ale mezi námi … je to jen hromada kamení 🙂 V podstatě se toho těchto stavbách moc člověk nedozví. Zajímavá byla technologie staveb, kde kromě klád používali také koule pro posouvání kvádrů (asi už tehdy bylo málo dřeva). Při východu slunce ve dnech slunovratů paprsky svítí úzkými štěrbinami na šikovně postavený kameny … prostě důvod k obřadům. Museli se kluci pěkně nadřít to tu postavili. To dokonce na vnější stranu zdí používali odolnější kameny než na vnitřek. No aspoň že ty šutry nemuseli tahat tak daleko, tady je všude spousta kamení.

Pak pěkně mezi skálama dolů k vodě. Však jsme ve středomoří, tak by byl hřích nechodit k moři. Je tady takový menší azurový okno a několik menších jeskyň od moře. Chvíle pobíhání tam a sem a nakonec z toho bylo hezkých 11km turistiky.

Po delší době zase jeden ze střípků Marťanského života. Všechno šlapalo jak má, drobnosti se opravovaly z domova, takže nebyl důvod sem jezdit. Těch par výletů na pár dní v týdnu, s bydlením na hotelu, ani nemělo smysl nějak dokumentovat.

Tentokrát to bude zase „veselejší“ záležitost. V Melitě mění primární systém, což není žádná prča. V podstatě jako do fabie narvat motor z passatu a myslet si ze z toho bude formule … a to vše samozřejmě za jízdy. Tahle sranda už vyžaduje trochu víc práce a tak jsme zpět na místě činu. V trochu pozměněné sestavě: místo Davida tu je se mnou Vojta, ale mistr zednický se nemění 🙂

A býti zde na delší dobu znamená bydlet v něčem levnějším než v hotelu a také svým způsobem pohodlnějším. Tedy v apartmánu, pro mne s pořadovým číslem 3. Tentokrát se nejedná o superluxus uprostřed města, ale byt v menší vesnici kousek od letiště – v Il-Qrendi. Je to jediný funkční byt v 4 podlažní budově (ještě tam je penthouse, který není vidět), naštěstí se samostatným vstupem z ulice (naštěstí píšu proto, že chodba a další patra jsou jen kámen, beton a bordel). Střecha snad funguje jako střecha (ještě nepršelo) a postele i Internet tam jsou, takže základní podmínky pro přežití ajťáka jsou splněny.

Dovnitř se chodí tím pravým vchodem a hned za dveřmi jsou schody do patra. Efektně nasvícený z boku.

Jako tradičně je byt tvořen halou a nekonečnou chodbou, ze které se odpojují ložnice. V tomto případě je opravdu vydařená – napočítal jsem 27 dlaždic – každá 60cm, k tomu stejně dlouhá hala s kuchyní … prostě než přejdu od postele ke sporáku, tak se málem zadýchám 🙂 Asi si přivezu koloběžku.

Ten objekt vedle chodby, co vypadá jako krb, je opravdu krb. Přesněji: Real wood fireplace! Paní majitelka ho pořádně vychvalovala, jak je prostě super si v něm zatopit. Maník, co tu s ní byl, okamžitě upaloval, aby nám ukázal, kde najdeme sirky a podpalovač. Nojo, to je super mít krb, jenže to „reálný dřevo“ jaksi není součástí výbavy. A to v tuto dobu není na Maltě zrovna žádný parno. I když svítí sluníčko (a to taky není každý den), tak ve stínu je nějakých 15°. V bytě tedy máme pěknou kosu. Klimošky sice hřát umí, ale udělají teplo jen v pokoji. Pokus o vytápění pomocí trouby (viz Davidův zlepšovák na nohy v teple) se moc s úspěchem nepotkává – to neznamená, že bychom jí netopili 🙂

Takže jsem na webu našel nějaký prodejce krbů kousek od Melity a vyrazil tam nakoupit pár polínek – dovezených z Polska. Za 5,5EUR jsem dostal menší balíček, než se pořídí někde v Hornbachu za 100Kč. A to jsem ještě dostal speciální slevu, že jsem si tam k nim dojel. Ten krb je ale tak veliká mrcha, že dřevo doslova žere. Ačkoliv to byl pěkně proschlý dub, tak jeden balíček vydržel jen na jedno zatopení. Oheň tedy dohořel, sice nás trochu ohřál, ale teplo neudělal. Kdo tu tedy chce s námi býti, musí polínko přinésti.

A na závěr ještě perličku z inzerátu na tento apartmán: u jednoho z obrázků je hláška „Hlavní ložnice je propojena s velkým dvorkem“. Pravda je taková, že je to plácek jen o trochu větší než panelákový balkon a smrdí tu kanál. Aspoň že ten dvorek hlídá skřítek s lucerničkou a tudíž se tu nemůže nic stát.

Pátek je dobrej den dojít si na večeři místo klonhěhí. Při prvním pohledu na přinešený talíř je jasný, že dneska se hubnout fakt nebude 🙂

Za 8.90 … no nesežer to.